...tak se to letos vydařilo. V loňském roce bylo Mokré nebe na Chocní a kromě povídání o historii a slavné minulosti místního létání se nebe kabonilo, nějaká ta kapka spadla a tak všeobecně bylo nevlídno. V tom letošním roce se v sobotu 12.června 2010, ale svatý Petr přimluvil a tak oblohu otevřel a bylo se opravdu na co dívat na tomto druhdy továrním, po té zaniklém a až v roce 2007 obnoveném letišti. A kromě všech možných ultralehkých letadel, z Panenského Týnce z Air Stars Meeting přilétnuvších JAS 39 Gripen, nebo větroňů tu byla k vidění i raritka v podobě letounu L-60 Brigadýr OK-LKN, jediným u nás létajícím s původním řadovým motorem M-208B a který byl v nedalekém Orličanu Choceň (dnes firma Kögel) vyroben v roce 1958. Kromě milovníků letadel si na své mohli přijít na své i někteří chlípníci, protože na akrobatickém speciálu Extra 330LC Marka Hyky, respektive jeho svislé ocasní ploše je k vidění logotyp sponzora v podobě polonahé slečny, takže i toto poněkud lechtivé křidélko mohlo někoho potěšit, když už se nekochal letouny předvádejícími se na obloze. A jako tradičně hladovci si zde přišli i na něco na zub a večer si trsnout při hangárpárty.

Byla zmínka o tom, že letiště bylo obnoveno po té, co nebylo v provozu, až 22. března 2007. O jeho obnovení se postarali především členové Pilotklubu Choceň, kteří také byli pořadateli akce „Choceňské nebe“ (spolu s firmou Composit Airplanes). Tehdy spolu s nimi letiště otevřeli zástupci pardubického hejtmanství a choceňské radnice a letiště je od té doby určeno pro provoz všech kategorií ultralehkých letadel, vrtulníků Letecké záchranné služby, zemědělských a hasících letadel a také modelářů. Letiště je pronajato od firmy Kögel, což je de facto nástupce slavného Orličanu, ale letiště na nic nepotřebuje, protože už letadla nevyrábí a můžeme jen kvitovat s povděkem, že firma umožnila opětovné zprovoznění tohoto milého letiště a jeho další využívání. Čímž není jenom tato akce, ale vlastně se může tak přiletět kdokoli, kdo chce navštívit Choceň a okolí jako turista na výlet, nebo některý z obchodníků spolupracujících s nedalekými firmami.

Jak bylo napsáno, spolupořadatelem této akce je firma Composit Airplanes, která vyrábí mimo jiné i motorový větroň Viva. Kromě tohoto sympatického letounku firma vyrábí i další laminátové komponenty pro různé druhy odvětví od sportu, automobilového průmyslu až po telekomunikační technologie. A tak z této produkce je možné najít laminátové díly na katamaránech, přívěsných vozících u motocyklů, windsurfingových plovácích a podobně až k motorovému větroni Viva, jehož prototyp vzlétl v roce 2008.

To město Chceň je přece jenom o něco starší, protože první zmínka o městu pochází z roku 1227 kdy území Hocen získávají bratři Sezim a Malota. V roce 1292 je Choceň v majetku krále Václava II. a na začátku 14. století už ho vlastní Mikuláš z Potštejna. Jeho hrad však zničí a město si vezme do svého majetku kralevic Karel v roce 1339. Ale nebyl posledním majitelem, v roce 1437 patří pánům z Kunštátu, Poděbrad a pánů ze Žampachu, v roce 1509 pánům z Pernštejna a o padesát let později je majitelem Zikmund ze Šelmberka. Za něj tu vzniká zámek s rozsáhlým dvorem a Choceň má vysadu dvou ročních trhů, výsadu cechu řeznického, krejčovského a ševcovského a konečně v roce 1581 povoluje právo várečné. V tom samém roce město opět patří rodu Pernštejnů. ….a zase kolotoč majitelů a Chceň jde z ruky do ruky, na počátku 17.století je v majetku Hertvíka Zejdlice ze Šenfeldu, ale jeho syn Rudolf je otráven a před tím za účast ve stavovském odboji o vše přichází. Novým majitelem se tak stává v roce 1623 Vincenc Mušinger z Grumperdorfu a poté Zikmund Kurz ze Senftenau. Po Bílé Hoře obecně se Chocni nedařilo a nejhůž mu bylo v majetku rodu Trauttmannsdorfů koncem 17.století.

Až osvícený rod Kinských Choceň opět zvelebuje. Po roce 1709 je majitelem Norbert Oktavián Kinský, který zavádí dva nové trhy „výroční“ a „týdenní“, město získává novou městskou pečeť a staví se komplex architektonicky velmi cenných barokních staveb fary, nového kostela, budovy špitálu a zvonice.

Město se vyznačuje významným podnikatelským potenciálem a k výrobě pivovarské, vinařské, mlynářské, nožířské a tkalcovské v 18. století přibývají cechy zámečnický, kovářský, truhlářský, hrnčířský, bednářský, provaznický, pekařský a perníkářský a vedle brusírny se staví papírna fungující do roku 1857. V následujícím století se staví i železniční trať a tak existuje přímé spojení z Chocně do Broumova a Litomyšle a je zde významná železniční křižovatka na trase mezi Prahou a Olomoucí. To do města i za přispění rodu Kinských přitahuje i strojírenský průmysl, kterým je ve 20.století i letecká výroba a ve třicátých letech vzniká i firma Továrna na letadla Choceň – Ing. Pavel Beneš, Ing. Jaroslav Mráz, což je pozdější, dnes už neexistující Orličan. Ale otom je psáno v textu z loňského roku Mokré nebe na Chocní.