Osmý ročník Hronovských Orlíkovských přeháněk včera v podvečer úspěšně skončil. Všichni dolétali dobře, nikdo si nic neudělal a i počasí (ač se tři dny nelétalo) se nakonec umoudřilo a dovolilo odlétat pět disciplín. Ty přeháňky jsou trefné, protože v podhůří Broumovských stěn neví člověk dne ani hodiny jestli něco z nebe nespadne, čímž je myšlena samozřejmě voda. A tak nakonec jako první dolétl do cíl Denny Bernsee z Německa, před Michalem Jandou z Broumova a Poláky Aleksanderem Jędroszem a Markem Kornećem.

Městečko, jehož jméno je v záhlaví této soutěže je pro mnohé divadelníky synonymem festivalu „Jiráskův Hronov“ (i já se ho účastnil kdysi jak na jevišti, tak i v hledišti), ale i když se tady narodil Alois Jirásek, tak se tu narodilo i množství snaživých létavců. Aeroklub Hronov vznikal už ve třicátých letech minulého století, kdy zde byla založena odbočka Masarykovy letecké ligy (MLL). Místní nadšenci si nejprve opatřili výcvikový kluzák Z-5, následně postavili větroně Grünau Baby a učili se létat na svazích okolních kopečků. Ale letiště ve Velkém Poříčí, kde se i koná zmíněný pravidelný závod, nemělo lehký život a rány osudu ho stíhaly hodně nepříjemně. Po druhé světové válce to začalo nadějně. Byla tu založena odbočka Českého národního aeroklubu a nejprve se létalo na plachtařském letišti na Příčnici, ale už v roce 1947 se začalo stavět nové letiště ve Velkém Poříčí, kde se kromě pilotů a fandů „velkých“ letadel proháněli i modeláři (ti však využívali i staré letiště na Příčnici). V Poříčí bylo, ale nutné udělat velké terénní úpravy, protože například severní část je celá na navážce. Zároveň se zde svépomocí podařilo postavit hangár. Krátce jsou v provozu obě letiště zároveň, ale když se to nové ostalo do plného provozu, bylo to na Příčnici uzavřeno. Plachtaři se nejprve učili létat na německém trofejním dvousedadlovém kluzáku německé výroby Jeřáb, který startoval na odhazovatelném podvozku a přistával na lyžině. A prvním motorovým letounem po válce byl Piper OK-XHW A létalo se v létě i v zimě a i na okolních svazích na gumu. To ostatně praktikovali už před válkou místní Němci a za války i vojenští piloti Luftwafe, kteří měli v nedaleké Kudowě Zdroji leteckou školu. A tak se tu vesele létalo a trénovalo, jenže koncem 50.let, kdy se hrotila zahraničněpolitická situace, začalo se smrákat i nad letiště Aeroklubu Hronov. Nejprve jsou zabavována motorová letadla, činnost aeroklubu je průběžně zastavována, až nakonec se sví létat jen s navijákem bez vlečného stroje. Pokud někdo chce létat v závěsu za motorovým letadlem, musí na letiště do Nového Města. Výcvik se tu tedy provádí jen na dvou Pionýrech a Z-25 a Z-125 Šohaj. Jenže i jen navijákové létání je soudruhům trnem v oku (když se tu dá jen z katapultu letět až pět hodin, tak to se dá doletět hodně daleko …i když emigrovat tehdy do Polska?). A tak na podzim roku 1961 dochází k definitivnímu uzavření letiště v Hronově – Velkém Poříčí. Nadřízený stranickým orgánům je zcela lhostejné, že likvidují fungující zájmovou organizaci a vybudovaný kvalitní areál … ostatně ono to bylo tehdy normální. A tak se aeroklub rozpadá a ti co létat chtěli odešli jinam, hlavně do Nového Města a ostatní znechuceně končí s létáním. V době tzv. pražského jara v roce 1968  sice dojde k pokusu o znovuobnovení letiště, ale něž k tomu dojde přichází„bratrská pomoc“ v podobě sovětských tanků a následná normalizace a s létáním je opět utrum. Sice se obnovenému Aeroklubu Hronov podaří získat  L-13 Blaník. Na něm místní létají v Novém Městě a také absolvují soustředění v Toužimi, ale to je vše. Na začátku 70.let je prodán hangár a za utržené peníze je postavena nová budova na letišti v Novém Městě, takže hronováci už nemají vůbec nic a zdá se, že se sem létání nikdy nevrátí. S rokem 1989 však přichází další politický veletoč v naší zemi a v Hronově se létavci probudili ze zimního spánku. Hned v prosinci 1989 staří členové Aeroklubu Hronov po 28 letech opět obnovují činnost. Bez letadel, bez letiště a bez veškerého zázemí. Hangár a všechno ostatní včetně inženýrských sítí je v troskách a aeroklubákům na kopci nad Velkým Poříčím nepatří ani drn, natož klika od dveří (tedy ani ty dveře hangáru někdo ukradl). Ale fandové létání dokážou nemožné, celý areál vykoupí a neuvěřitelně opraví téměř do původního stavu. A dnes, po dvaceti letech, je Velké Poříčí opět poutním místem milovníků létání, ale i zastávkou turistů a různých návštěvníků, kteří se zde mohou kochat pohledem na létací strojky, ale i posvačit, poobědvat či popít. A není zrovna obvyklé vidět na regionálním závodě větroňů a takto malém letišťátku takové množství diváků, které přilákal osmý ročník Hronovských Orlíkovských přeháněk. A proč vlastně „Orlíkovské“ závody. Sice znám jednoho malého hezkého pejska, který když nasadí „zlej kukuč“, tak trochu výrazem připomíná orla skalního (a byl jsem opraven, nebyl to prý „zlej kukuč“, ale pejsek nebyl náležitě ostříhán a učesán … tímto se zmíněnému pejskovi omlouvám jménem celé redakce – promiň), ale podle něj se to opravdu tak nejmenuje. Hronovské závody jsou vlastně „Old Timer“ akcí a sletem především českých větroňů VT-16/116 Orlík /2 a letos jich tu závodilo rovnou devatenáct kusů … to se hned tak nevidí. Ale mezi soutěžícími stroji byly i jiné „Old Timery“ jako polská SZD 8 Jaskółka, nebo Foka a SZD 30 Pirat, a nebo SF 27/28/35 a Phobus a ak celé startovní pole činilo 29 strojů. A o tom, že šlo (a každoročně jde) vlastně i o mezinárodní mistrovství Hronova svědčí i to, že kromě závodníků z domácího Hronova, Nového Města nad Metují, Ústí nad Orlicí, Šumperka, Žamberka, Broumova, Dvora Králové nad Labem, Jaroměře, Jeseníku, Prahy-Letňan, Plzně-Letkova, Brna-Medlánek, a Rané u Loun, se tu potýkají počasím a závodní tratí polští piloti z Gliwice a Jelenie Góry a němečtí flígři z Münchebergu Eggersdorfu a Langhennersdorfu. V perexu bylo naznačeno i to jak to dopadlo a tak si můžeme zopakovat, že zvítězil  Denny Bernsee na stroji Foka z Fliegerclubu Müncheberg Eggersdorf, druhý dolétal Michal Janda z Aeroklubu Broumova na VT-116 Orlík 2 a třetí byli Aleksander Jędrosz a Markem Korneć z Aeroklubu Jeleniogórskiho, kteří se střídali o Foku. A ještě se zmíním o čtvrtém místě, které obsadila nejlepší žena ve startovním poli a to Šárka Lochová ze Šumperka na Orlíkovi a ještě tedy pátý skončil Hans-Jürgen Krause z Fliegerclub Müncheberg Eggersdorf na SZD 30 Pirat.

(jjk)