Bylo, nebylo na polnostech hlubokého lesa zvaného Opeln čtvero velkostatků pánů Schestaubera, Tondla, Andrese a Flohwebera. Tři prvně jmenovaní měli své usedlosti na jižním okraji hlubokého opelnského lesa a statkář Flohweber na kraji východním. Flohweber však jako jediný měl dceru na vdávání, o kterou usilovali tři synové třech jihoopelnských sousedů. Nu usoudil tak Flohweber, že milou dcerku zavře do věže a ten ze třech nápadníků, který jí najde, dostane jí také za ženu. Nu a stalo se i tak. Dcerka to však byla chytrá a šikovná a i budoucího ženicha už měla dávno vybraného, jen to nebyl nikdo z těch tří nápadníků a to mladého holubáře Jungwirtha od Schindelhöfu. Schestauber, Tondl a Andres tedy marně Flohweberovu věž obletovali, marně koldokol kroužili a zklamaně se tvářili, dcerka si mezitím s Jungwirthem po holoubcích psaníčka posílala. A tak jako jediný mladý Jungwirth šikovnou dcerku statkáře Flohwebera našel a za ženu si vzal….
Po velkostatcích se už dávno slehla zem, jen v místě Flohweberova dvora je i dnes k vidění věž, jen trochu jiná než ta před sto padesáti lety. Dnes se kolem ní už neslétávají holoubci, či nekrouží mladí nápadníci, ale menší či větší létající strojky, které jsou dílem lidských rukou a z té červené věže je s laskavostí sobě vlastní mile navádí dispečerka informační letové služby paní Klára Anderlová….
….no jistě jsme na českobudějovickém letišti v Plané a pohádka je sice smyšlená, ale statky zmíněných pánů tam opravdu stály a ten Flohweberův přímo v místě nynější věže řízení letového provozu a ing. Klára Anderlová je také pravá a mnoho pilotů se na toto letiště často těší už jen proto, že uslyší ve sluchátkách její přívětivý hlas…
Pohádka mooc hezká… ale můj život je opravdu jako pohádka: nádherná podtatranská vesnička a skromný baráček plný dětí a to nejmladší jsem byla zrovna já – taková prý šikovná, ale hodně zlobivá holčička, kterou sourozenci vůbec nechtěli hlídat…
…působíte vždy mile a přívětivě až se zdá, že vás ani ten nejzlobivější pilot nevyvede z míry, jak to děláte?
Na věžičce pracuji již více než čtvrtstoletí a mám svoji práci moc ráda. Při mluvení do rádia se většinou usmívám a z každého letadla, které se ohlásí na naší frekvenci, mám velkou radost. Občas říkám, že i když se mám někdy špatně, tak to dobře snáším. Tomu hodně přispívá skutečnost, že u lidiček od letadel bývá obyčejně pohoda a dobrá nálada, díky které se cítíte pořád prima…
…podařilo se už vůbec někomu vás opravdu rozzlobit?
Pokud je to otázka týkající se pilotů, tak určitě ne. Já si říkám, že jsme služba a ta je od slova sloužit, a proto se pokaždé osádkám snažím pomoci - podat informace, naplánovat let, zařídit taxi, zjistit počasí…U mé práce je pak pochvala od pilotů pro mne tou největší odměnou. Například nedávno, po letecké akci konané na našem letišti, napsal jeden z účastníků sletu krásný E-mail o tom, jak po odletu od nás poletoval nad Šumavou a s radostí ještě dlouhou dobu poslouchal dámu na rádiu v Českých Budějovicích, které by chtěl poděkovat…No není to hezké?
Na druhou stranu dočkáte se někdy od přistávajícího či startujícího pilota i nějakého komplimentu? Sice to úplně předpisová komunikace, ale někoho to k tomu může svádět J
Asi bych to neměla říkat, ale určitě. Někdy se řekne do rádia i to, co není podle předpisu, ale většinou osádky rády osobně navštíví stanoviště naší služby a pokud je čas, tak jim určitě pokaždé nabídnu šálek dobré kávy.
Ale vraťme se na začátek, co vás vlastně k této profesi vlastně přivedlo, profese řídícího letového provozu není úplně ženské povolání?
Tady bych jenom upřesnila, že funkci řídícího letového provozu jsem vykonávala do roku 2005 a od té doby působím tady na letišti jako dispečer informační letové služby. Ale podstatné je, že mne k této profesi přivedlo sportovní létání, kterému jsem se v mládí nadšeně věnovala. Moc jsem si přála na letišti pracovat a mohu konstatovat, že u armády na vojenském letišti se mé přáníčko na hodně dlouho vyplnilo. Nyní jsem již kapitánka ve výslužbě 
, ale práci na letištní věžičce i v civilu vykonávám pořád stejně moc ráda.
…a k tomu bych se chtěl zeptat, co se vám na létání a letectví nejvíc líbí a co máte na tom nejradši?
Létání je ten nejkrásnější sport a já mám moc ráda vše kolem něj. Jsem človíček, který rád vyzkouší všechno, tak třeba v poslední době se mi moc líbil tandemový seskok a také jsem si úplně zamilovala paragliding.
Stane se vám někdy, když jste v letadle a slyšíte ve sluchátkách pokyny věže a máte pocit, že vám řídící říká nějakou nepřesnost, nutkání ho opravovat? Tady myslím na jiném než plánském letišti….
Nutkání opravovat řídící, ani piloty vůbec nemám, ani v myšlenkách. Do kabin sedám velmi ráda a jenom v duchu si hodnotím, ten mluví nádherně, ten je profík, ten nabírá zkušenosti. V korespondenci si nedovolím nikoho opravovat, třeba hlášení zopakuji tou správnou frazeologii, ale neříkám, že to bylo špatně.
Českobudějovické letiště prochází významnou proměnou a modernizací a to se týká i vaší profese. Provoz se pomalu, ale jistě zintenzivňuje a opravdu zatěžkávací zkouškou bylo loňské setkání ministrů zahraničí zemí Evropské unie – Gymnich a také tradiční zářijový slet byl tentokrát počtem účastnických letadel a leteckým dnem z pohledu řídícího letového provozu náročnější, než obvyklý provoz. Berete to jako svým způsobem „trénink“ na očekávající budoucí pravidelný provoz na vašem letišti?
Gymnich byl na zabezpečení trochu náročnější, ale spolupráce s osádkami byla naprosto perfektní. Profesionální pilot dodržuje pokyny a sleduje informace s naprostou přesností a organizace letadel na příletu je z tohoto hlediska daleko jednodušší, než třeba u sletu sportovních letadel. Pro dispečerskou službu to byl opravdu dobrý trénink na větší provoz. Ovšem pravidelná letecká doprava bude v budoucnu zabezpečena na stejné úrovni jako třeba v Brně nebo Ostravě - což znamená, že dispečerskou informační službu nahradí služba řízení letového provozu.
S tím možná, nemýlím-li se souvisí i to, že jste v loňském roce byla ve Varšavě na semináři Evropské konference civilního letectví (ECAC - European Civil Aviation Conference). Co se tam účastníci dozvěděli nového?
Loňská účast na pracovním semináři ECAC ve Varšavě byla z důvodu získání licence Instruktora bezpečnostního školení. Tuto licenci vydává Ministerstvo dopravy po splnění všech kritérii v souladu s Národním bezpečnostním programem a účast na zahraničním školení bylo jedním z nich. Seminář byl zaměřen na téma Bezpečnost letového provozu a ochrana civilního letectví před protiprávními činy. Následně po úspěšně složené zkoušce na Ministerstvu dopravy jsem dostala oprávnění provádět integrované i specializované bezpečnostní školení, které v budoucnu budou muset v souladu s bezpečnostním programem absolvovat všechny osoby působící na letištích.
Zatím řídíte provoz z „budníku“ u dráhy, ale věž má nový kabát a bude se vybavovat i technickým zařízením…už se na novou věž těšíte?
Já osobně se těším asi nejvíce, protože z nové věžičky je výborný výhled, který je pro poskytování naší služby nejdůležitější.
Děkuji za váš čas a určitě nejsem sám, kdo se opět bude i letos těšit na vás hlas ve sluchátkách při přistávání na Plané…
Bylo mi potěšením, také děkuji za milá slova a budu se těšit někdy u nás na letišti naviděnou.
rozhovor: (jjk), foto: (jjk), JLČB