14. prosince 2011 to je přesně sto let, co stanul první člověk na Jižním pólu. Byl to norský občan Roald Amundsen. Nebyl sám, spolu s ním na pólu stanul Sverre Hassel, Helmer Hanssen, Oscar Wisting a Olav Bjaaland. A aby byl výčet kompletní nesmíme zapomenout na devatenáct psů, kteří zapřažení do saní přispěli k dobytí jižního pólu.
Kdo byl Roald Amundsen? Pocházel ze zámožné rodiny loďaře. Narodil se v roce 1872 v Borge, nedaleko města Sarpsborg na jihovýchodě Norska. Maminka z něj chtěla mít lékaře. Roald začal medicínu studovat, ale stále více ho přitahovala myšlenka státi se polárním badatelem. Po smrti rodičů, ve svých jedenadvaceti letech opustil medicínu a plně se věnoval přípravě na své nové životní poslání. Studoval veškerou dostupnou literaturu, zejména ho zaujal osud britského polárníka Sira Johna Franklina, který se v roce 1845 vypravil hledat Severozápadní cestu a nikdy se nevrátil.
Roald studoval mořeplavectví a již v roce 1894 vyplul na svou první plavbu.
Tři roky poté nastoupil jako první důstojník na loď Belgica, která směřovala s polární expedicí vedenou Adrienem de Gerlach de Gomery k břehům Antarktidy, které chtěla prozkoumat. Loď Belgica zamrzla do ledu u ostrova Petra I. Trvalo to plných třináct měsíců, než se loď dostala zpět na volné moře. Byla to další tvrdá škola pro mladého Amundsena. Posádka lodi trpěla kurdějemi a když onemocněl i kapitán, Roald se postavil na jeho místo. Společně s lékařem výpravy lovil pro posádku tučňáky a tuleně, jejichž maso pomohlo kurděje překonat.
Po návratu z expedice, dostal Amundsen kapitánskou hodnost.
Při návratu do Norska zakoupil malou 47 tunovou šalupu Gjöa. S touto lodí a sedmičlennou posádkou se v roce 1903 vydal hledat severní magnetický pól. Našel severozápadní cestu z Atlantiku do Tichého oceánu. Plul okolo Grónska přes zátoku Baffin a Lancaster Sound až k ostrovu Krále Williama. Tam strávil dvě zimy, během nichž počítal přesnou polohu severního magnetického pólu, vybudoval observatoř, studoval zvyky Eskymáků, jejich oděvy, naučil se jezdit se psím spřežením. Nalezl také těla dvou členů expedice Sira Johna Franklina, který byl jeho dětským vzorem. V létě 1905 dosáhl Amundsen ústí řeky Mackenzie a když jeho loď zamrzla, vydal se na 800 kilometrů dlouhou cestu do Fort Eagle na Aljašce, aby světu oznámil, že úspěšně proplul severozápadní cestou. Poté se vrátil na svou loď a v říjnu 1906 připlul do San Francisca.
Výtěžek z přednášek, které uspořádal již jako uznávaný polární badatel v mnoha zemích světa, zaplatil Amundsenovi veškeré výdaje expedice a ještě zbylo dost prostředků pro další cestu na Severní pól.
Amundsen zahájil přípravy okamžitě. Dohodl se s Fridtjofem Nansenem o zapůjčení jeho lodě Fram, s níž Nansen již jednou plul ze Sibiře směrem k severnímu pólu a osvědčila se mu. Na bázi zkušeností z dvouletého pobytu mezi Eskymáky, připravoval Amundsen výbavu expedice. Vše měl přesně naplánováno a spočítáno. Nic neponechával náhodě.
Jeho přípravy na cestu však byly přerušeny zprávou, že Američan Robert Peary dosáhl Severního pólu – stalo se tak v dubnu 1909. Pro Amundsena to byla těžká rána, avšak bleskově změnil plán a začal se připravovat na cestu k pólu jižnímu, kde dosud žádný člověk nestanul. Tam se ale v tutéž dobu, po prvním neúspěšném pokusu, již po druhé vypravoval Angličan Robert Falcon Scott. Amundsen se rozhodl, že Scotta překoná a na pólu stane jako první. Světu sdělil tuto novinu až když byl na cestě.
V lednu 1911 zakotvila loď Fram v zátoce velryb. Toto místo si Amundsen pečlivě vybral jako základnu, která byla o celých 60 mil blíže k jižnímu pólu než základna Scotta na Evansově mysu. V únoru a březnu, vybudoval Amundsen sedm zásobovacích základen na cestě, která ho měla dovést k pólu. Cestu si vyznačil sušenými treskami, které poté sloužily jako potrava.
19. října se Amundsen se svými čtyřmi druhy a čtyřmi saněmi taženými vždy spřežením 13 psů, vydal na cestu. Ta ubíhala překvapivě rychle, psí spřežení jela v průměru rychlostí 25 mil za den. Problémy byly pouze při překonávání ledovce Axela Heiberga, avšak další putování až na Jižní pól probíhalo opět hladce. 8. prosince překonal Amundsen místo, kam až se dostal Britský polárník Shackleton.
Když se výprava blížila k pólu, vyzvali členové výpravy Amundsena aby šel první a vedl psí spřežení. Ve skutečnosti jim šlo jenom o to, aby se na Jižní pól dostal Amundsen skutečně jako první živý tvor. To se i stalo již zmíněného 14. prosince 1911.
Amundsenova výprava se zdržela na pólu tři dny. Zabývala se měřením, které potvrdilo, že jsou skutečně přesně v místě Jižního pólu.
Na pólu Amundsen vztyčil norskou vlajku a ve stanu zanechal dopis Scottovi a také Norskému králi, pro případ, že by se nedostal živ zpátky domů.
Poté se vrátil s celou výpravou zpět do velrybí zátoky a ukončil tak cestu, která trvala 99 dní.
7. března 1912 výprava připlula do Tasmánie, odkud oznámila světu, že dosáhla svého cíle – Jižního pólu.
Výprava na Jižní pól byla Amundsenovým největším úspěchem. Přesto však ho i nadále lákal Severní pól. Byl to jeho dětský sen a Amundsen chtěl získat na severu alespoň nějaké prvenství.
Přesto, že začala I. světová válka a hrozilo mu nebezpečí německých ponorek, vydal se Amundsen na lodi Maud v červenci 1918 podél arktického pobřeží severního Norska a Ruska až do Nome na Aljašce, kam dorazil na jaře 1920 jako druhý člověk, který použil tzv. Severovýchodní cestu.
V dalších letech se Amundsen začal zajímat o létání. V květnu 1926 použil spolu s letcem Lincolnem Ellsworthem a konstruktérem Umbertem Nobile italský řiditelný balón Norge. S ním překonali Severní pól, během 70 hodinového letu ze Svalbardu do Telleru na Aljašce. Tento let však vyvolal velký spor mezi Amundsenem a Nobile o to, kterému státu patří tento významný úspěch.
Roald Amundsen odešel do ústraní, ale když uslyšel o ztroskotání vzducholodi Italia, s níž Umberto Nobile uskutečnil další polární let, neváhal a jako zkušený polárník se vydal na svou poslední – tentokráte záchranou cestu. S cílem zachránit Nobile a posádku vzducholodi Italia, odletěl letadlem z norského Tromsø 28. června 1928 spolu s dalšími pěti záchranáři.
To bylo naposledy, kdy kdo Amundsena spatřil. Trosky jeho letadla byly nalezeny 31. srpna téhož roku.
Vysoká škola obchodní v Praze, o.p.s.,
prorektor pro rozvoj vysoké školy a služby letecké dopravy