První dny měsíce prosince 2011 obsahují několik zajímavých výročí a to hlavně jedno kulaté tuzemské a podobně kulaté na druhém konci planety. Aktéry toho prvního byli přesně před sto lety čeští aviatici ing. Jan Kašpar a Eugen Čihák a k tomu ještě redaktoři Jaroslav Kalva a Vilém Heinz a místy těchto událostí se stalo město Mělník a Velká Chuchle. Ale aktéry druhého výročí jsou, tentokrát sedmdesátiletého jsou armády císařského Japonska a námořnictvo Spojených států amerických a místem konání se stal přístav Pearl Harbor na havajském ostrově O’ahu a díky této události se Američané zapojili do válečné vřavy druhé světové války. To se přihodilo 7. prosince 1941 a za zajímavost stojí i to, že v ten samý den, ale o tři roky později vznikla Mezinárodní organizace pro civilní letectví, tedy ICAO (International Civil Aviation Organization), za účasti 52 států včetně Československa, ale dohoda vešla v platnost 4. dubna 1947.
Co se týče první události, podrobně o ní píše Pavel Sviták v Letectví+ kosmonautika 12/2011 a tak tedy pro stručnost lze říci, že 3. prosince 2011 měli Jan Kašpar a Eugen Čihák veřejnou produkci v Mělníce a 6. prosince 2011 Kašpar s redaktorem Kalvou uspořádali první meziměstský přelet s cestujícím mezi Mělníkem a Prahou, tedy Velkou Chuchlí za 42,55 minuty a ještě týž den v Lucerně mohli nadšenci vidět dokumentární film o tomto letu (což byl z filmařského hlediska na tehdejší dobu úctyhodný výkon) a nakonec 10. prosince 2011 Kašpar s Čihákem pořádali v Chuchli veřejnou produkci, přičemž při jednom z letů Vilém Heinz poprvé na našem území fotografoval z paluby letadla krajinu….
Tak to by asi tak bylo v krátkosti k výročí stoletému a u nás, ale v případě druhého výročí, toho sedmdesátiletého můžeme za fotodokumentaci vděčit otevřenému archivu Fold3, kde je volně k dispozici velké množství nascanovaných fotografií a dokumentů především z americké historie a vojenských konfliktů jak na americkém území, tak i z působení americké armády v zahraničí při první a druhé světové válce a ve Vietnamu. A archivní fond Fold3 také připomněl výročí 7. prosince 1941 a útok Japonska na americký vojenský přístav Pearl Harbor….
Proč Japonci zaútočili zrovna na Havajské ostrovy? Kořeny tohoto záměru lze hledat v dávnější historii kdy Japonsko se začalo ohlížet po nějakém tom novém území. Už v roce 1874 se pokusilo dobít Tchaj-wan a po té v roce 1894 obsadili Korejský poloostrov a i do té doby čínské jižní Mandžusko a o rok později už si lebedili i na už zmíněném Tchaj-wanu. Hned na začátku 20.století se popasovali úspěšně s Ruskem o přístav Port Artur.
Během první světové války Japonsko jako spojenec vítězné „Dohody“ obsadilo Mariany, Karolíny a Marshallovy ostrovy. Ale nedostávalo se i nadále potřebných surovin a tak Japonsko v roce 1931 zaútočilo na Čínu a obsadilo i zbytek Mandžuska. Až v letech 1938 a 1939 neúspěšně se pokoušelo útočit na Sovětský svaz.
Když to nevyšlo se Sovětským svazem, snažilo se získat Japonsko vliv na jihu (a do toho Američané zakázali vývoz železného šrotu do Japonska). V roce 1940 se spojilo s Německem a Itálií a obsadilo Francouzskou Indočínu. Na to Spojené státy reagovaly naprostým embargem na zboží i finanční prostředky v amerických bankách. Japonsko tak mělo vlastně jen dvě možnosti, buď se podřídit a nebo na Spojené státy zaútočit.
Japonsko se rozhodlo pro druhou variantu a to proto, že bylo inspirováno útokem britského letectva v listopadu 1940 na italský přístav Taranto, kdy se podařilo Angličanům zničit pět vojenských plavidel a zdemolovat nádrže s palivem a hangáry pro hydroplány. Admirál Isoroku Jamamoto byl tímto útokem tak nadšen, že začal plánovat japonský útok na Havajské ostrovy, kde byla základna Tichomořské flotily.
Jako den útoku byl vybrán 7. prosinec 1941 (v Japonsku 8. prosinec 1941).
Japonské loďstvo o síle šesti letadlových lodí, osmi tankerů, dvou bitevních lodí, tří křižníků, devíti torpédoborců a ponorek se vydalo na cestu pod velením admirála Čúiči Naguma 26. listopadu 1941 z ostrova Iturupu. Heslo Vystupte na horu - Niitakajama nobore Niitaka obdržel od Jamamota Nafuko 2. prosince 1941, čímž bylo potvrzeno datum 8. prosince 1941 (japonského času). Sice dva dny před útokem zaznamenala americká strana meteorologické hlášení „Higaši No Kazeame“, tedy Východní vítr – déšť znamenající v kódové řeči útok na Spojené státy, ale vrchní velitel amerického námořnictva admirál Harold L. Stark mu nevěnoval pozornost a druhý den, kdy probíhala korespondence mezi Japonskem a jeho velvyslancem v USA Nomádou, která byla zajištěna a přeložena, dřepěl Stark v opeře a tak prezident Roosevelt musel nechat jednání s admirálem až na 7. prosinec 1941, což už jak se později ukázalo bylo fatálně pozdě. Harold L. Stark prostě nevěřil tomu, že by mohli Japonci Havajské ostrovy napadnout…
Sice 7. prosince 1941 měl velvyslanec Nomura předat Američanům japonské vyhlášení války, ale díky tomu, že se překlad poněkud protáhl, podařilo se to až hodinu a dvacet minut po útoku.
A tak se stalo, že v 6,00 hodin vzlétly z letadlových lodí cca dvě stovky torpédových, střemhlavých, výškových bombardérů a stíhaček. O půl hodiny později americký torpédoborec zničil v Pearl Harboru japonskou miniponorku a o další půl hodinu později už byly na radarech na Opaně vidět první neidentifikovaná letadla, ale velitelství na Fort Shafteru udělalo další fatální chybu, protože oznámilo, že se jedná o americká letadla B-17.
To už startovala další vlna japonských letounů v počtu cca sto osmdesáti. Téměř současné s tím se první vlna letounů dostala do radarového stínu, v 7,53 hodin v éteru zaznělo heslo Tora, Tora, Tora (Tygr, Tygr, Tygr) a o dvě minuty později už padaly z letounů bomby na Pearl Harbor a i tři letiště Kaneohe, Wheeler Field a Bellows Field, z nichž se podařilo na obranu vzlétnout pouze dvěma letounům Curtiss P-40 Tomahawk (piloti George Welch a Kenneth Taylor). Než se posádka přístavu vzpamatovala dorazila v 8,50 hodin druhá vlna japonských letadel a krátce na to bylo po všem. V půl druhé odpoledne admirál Čúiči Nagumo třetí leteckou útočnou formaci odvolal a rozhodl se k návradu do Japonska, protože první dvě vlny byly pro americké námořnictvo natolik zdrcující, že to podle jeho mínění už nemělo valný smysl…
A i pohled na výčet ztrát na obou stranách je nadmíru vypovídající. Japonci ztratili 55 členů posádek (piloti, navigátoři, či bombometčíci), 130 vojáků v ponorkách a jen jeden byl zajat. Co se techniky týče to znamená ztrátu dvaceti devíti letadel a šesti ponorek.
Na Americké straně přišlo o život 2335 příslušníků ozbrojených sil (námořníků, vojáků, členů námořní pěchoty) a 68 civilistů, přičemž zraněno bylo 1143 ozbojenců a 35 civilistů. Američané ztratili 169 letadel, čtyři bitevní lodě (Arizona, California, Oklahoma, West Virginia), torpédoborec Shaw, minonosku Oglala, dva remorkéry a cílovou terčovou loď Utah. Notně poničeny byly další čtyři bitevní lodě (Nevada, Pennsylvania, Tennesse, Maryland), tři lehké křižníky (Helena, Honolulu, Raleigh), tři torpédoborce (Cassin, Downes, Helm), a jedna pomocná loď pro hydroplány Curtiss a dílenská loď Vestal. Překvapivě se, ale Japoncům nepodařilo zlikvidovat ani jednu letadlovou loď i když útok sám zapříčinil, že základna Pearl Harbor byla na půl roku vyřazena z provozu.
Absence letadlových lodí se později podepsala i na obratu ve vojenském konfliktu například při bitvě u Midway. Ony se totiž letadlové lodě v přístavu vůbec nenacházely a tak se jim japonské řádění vyhnulo. Letadlové lodě Enterprise a Lexington pluly k ostrovům Midway a Wake, Wasp, Hornet a Yorktown byly v Atlantiku a Saratoga byla v San Diegu.
Tento japonský útok tak vtáhl Spojené státy 7. prosince 1941 do událostí druhé světové války a celou jí tím vlastně ovlivnil.
I když to není zrovna nejveselejší (i když kulaté) výročí, za zmínku stojí a to i spolu s tím stoletým českým, které je o poznání mírumilovnější…